Cestománie, Estonsko – Návrat k sobě – 16:58 (12.7.19)

Země, která dnes vyzařuje spíše ducha Skandinávie, než bývalé sovětské republiky, láká středověkou krásou hlavního města i působivými přírodními scenériemi členitého pobřeží a více Žánr: turistika, cestování; než tisíci vnitrozemských jezer (2003). Připravil J. Sebechlebský.|4:3|Zvukový popis|Už římský dějepisec Tacitus nazval před dvěma tisíci lety ugrofinské kmeny osidlující pobaltské území - Esti, neboli Estonci. Země s četnými ostrovy na dohled Finska je stále častěji cílem těch, kteří obdivují unikátně dochovanou středověkou architekturu, nebo hledají svěží krásy přírody a klid. Naši cestu jsme začali v hlavním městě Tallinu, což v estonštině znamená "dánské město". Dánové patřili mezi první kolonizátory, potom přišli Němci, Švédové a nakonec Rusové. O Estoncích se říká, že si svobodu nevybojovali, ale vyzpívali. V roce 1988 jich na Pěveckém poli zpívalo tři sta tisíc, což znamená, že byl přítomen každý třetí obyvatel. Několikatisícové pěvecké sbory jsou tu tradicí už více než sto let. |Estonci se v současnosti snaží všemožně dohnat, co ztratili pod nadvládou Rusů, a jejich cesta je úspěšná. Estonsko bylo první zemí na světě, kde vládla "elektronická vláda", samozřejmě řízená lidmi. Počítač i internet například umožňují ministrům zasedat, i když jednají na opačné straně zeměkoule. Estonská metropole dnes působí takřka skandinávským dojmem, i co se týče nápadité moderní architektury a designu. I tak se v Estonsku najde řada míst, která jako by zůstala nezměněna po celé století, sovětskému režimu navzdory. Nalezneme je především na působivě izolovaném ostrůvku Muhu i v jižní části země, kde žijí v souladu s dávnými tradicemi a písněmi poslední potomci národa Setuků.
Více o pořadu na Kritiky.cz