I. MJF Praha 1964 – Závěrečný koncert, Hudební klub – 23:35 (9.10.19)


Uvádíme u příležitosti nedožitých 90. narozenin kontrabasisty, scatera a skladatele Luďka Hulana. Dále účinkují: A. Pegé trio, E. Olmerová, R. Reys, P. Jacobs trio, Acker Bilk s Žánr: rock / pop; orchestrem, A. Mangelsdorf kvintet, K. Krautgartner a JOČR. Kamera J. Novotný. Režie M. Macků.|4:3|Český jazzový kontrabasista a skladatel Luděk Hulan (1929-1979) se narodil 11. října v Praze. Svojí tvorbou ovlivnil řadu předních českých jazzových hráčů. Jde o jednu z muzikantských legend československého jazzu druhé poloviny 20. století. |Zásadním zlomem v Hulanově hudebním vývoji bylo angažmá v combu Gustava Broma, ve kterém se jeho basa ozývala v letech 1953 až 1954. Zde také vytvořil společně s Ivanem Dominákem a Jaromírem Hniličkou jednu z prvních rozsáhlejších moderních jazzových kompozic - Egyptskou suitu. Po přechodném působení v jiných kapelách se v roce 1955 Hulan vrací ke Gustavu Bromovi, odkud odešel po roce do souboru Karla Krautgartnera, se kterým hrál v letech 1957 až 1958 v pražské kavárně Vltava. V roce 1958 začala pro Hulana dlouholetá spolupráce s vibrafonistou Karlem Velebným. |Osobnost a hudební kvality Luďka Hulana se především ukazují na jeho perfektním rytmickém cítění, radosti z možnosti nořit se do bezbřehého jazzového oceánu, muzikantská upřímost, silný a spolehlivý charakter. Hudebník tělem i duší Luděk Hulan zemřel v Praze 22. února roku 1979, ve věku nedožitých 50 let následkem úrazu.|Mezinárodní jazzový festival Praha patří mezi nejstarší v Evropě. První ročník se uskutečnil na podzim 1964 a o deset let později převzala jeho pořádání umělecká agentura Pragokoncert. V průběhu uplynulých ročníků se pořadatelé soustředili především na prezentaci tradičního pojetí jazzu, v poslední době je však naopak snaha ukázat, jaké možnosti nabízí současnost. V rámci historie jazzového svátku hudby se představily světové hvězdy jako například Mr. Acker Bilk a His Paramount jazz band (právě ten uvidíte na historickém záznamu přes půl století starém), dále Duke Ellington Orchestra (1968), Count Bassie Orchestra (1974), Benny Goodman (1976), Didier Lockwood (1984) a Stéphanne Grappelli Quartet (1988).
Více o pořadu na Kritiky.cz