Na cestě po Bangladéši – 18:15 (27.6.19)

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na cestě po zemi rýžových polí, protkané kilometry a kilometry vodních cest, za památnými mešitami ve městě Bagerhat i lodí skrze největší mangrovový les na Žánr: turistika, cestování; světě.|HDTV|Bangladéšská lidová republika je stát v jižní Asii rozkládající se v Bengálském zálivu u Indického oceánu. V minulosti byl znám spíše jako Východní Pákistán. Spolu se sousedními státy - Indií a Myanmarem kdysi tvořili Bengálsko. S počtem obyvatel 163 milionů se tato chudá rozvojová země řadí k nejlidnatějším státům světa a zároveň i k těm nejchudším. Převážná část území nedosahuje v nadmořské výšce ani nad 10 metrů, a proto je velmi často sužována rozsáhlými záplavami. Každým rokem je zaplaveno skoro 80 procent území Bangladéše. Většinu státu tedy tvoří nížiny, ve kterých se setkávají jedny z největších řek světa - Ganga s Brahmaputrou. || U města Srimongal najdeme jedny z největších čajových plantáží na světě a o pár kilometrů dál, na severu země, zase navštívíme kmen Garo, který jako jeden z mála v muslimské zemi vyznává křesťanství. Známý je ale i další raritou - vnitřně silnými, pracovitými a hrdými ženami, a také matrilinearitou. To znamená, že rodová privilegia a majetek se dědí v mateřské linii. Čili ze ženy na ženu. || Jihu země zase vévodí hustá síť řek se stovkami různých přítoků. Cestovat po jihu je autem náročné, a proto většina lidí využívá na přesun spíše lodě. Třeba zrovna v oblasti Sundarban. Tento národní park se pyšní těmi největšími mangrovovými porosty na světě. Jde o ohrožené a chráněné stromy, které rostou v deltách řek, kde se sladká voda mísí se slanou. A mezi nimi se schovává slavný bengálský tygr. Spatřit ho je ale téměř nemožné. Park se nachází na hranicích Bangladéše v deltách řek Ganga, Brahmaputra a Meghna u Bengálského zálivu. Les pokračuje dál do Indie a jeho celková rozloha činí 10 000 kilometrů čtverečních. Dále navštívíme i město Bagerhat, neboli město mešit, které je zapsáno na seznamu chráněných památek UNESCO. Jak už přezdívka napovídá, najdeme v něm ty nejstarší mešity v zemi, které ovšem nejsou postaveny z kamene, ale z pálených cihel. Díky věčným záplavám je v Bangladéši nedostatek kamene, a tak jsou po celé zemi rozesety stovky malých fabrik na výrobu cihel.
Více o pořadu na Kritiky.cz